UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU  je tématem soboty 2.února 2013.
Čtení z Lukášova evangelia o proroku Simeonovi, který měl předpovězeno, že neuzří smrti, dokud nespatří Hospodinova Mesiáše. Při spatření Ježíše pak pronáší tato slova:
"Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy -světlo jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael."

IV. NEDĚLI PO ZJEVENÍ  3.února  se zamýšlíme nad Ježíšovým vystoupením v Nazaretu, které ho nepřijalo a výrokem
"Žádný není prorokem ve své vlasti."      Lukášovo evangleium 4.kapitola

POSLEDNÍ NEDĚLE PO ZJEVENÍ PÁNĚ  10.února    Proměnění Páně
Výstup na horu Tábor v Galileji, kde Ježíš před apoštoly Jakubem ,Petrem a Janem rozmlouvá s Mojžíšem a Eliášem
Lukášovo evangelium 9.kapitola
Tento čas, je časem přípravy na období půstu a pokání, které počne Popeleční středou 11.února.

ZAMYŠLENÍ NAD TOUTO DOBOU

     Přemýšlejme nad cestami Ježíše Nazaretského, tehdy ještě ne tolik známého , jeho prvními kroky po Galileji ,o  jeho počátcích  působení.
      Jeho cesta začíná sice požehnáním Simeona, ale pokračuje přes neúspěch v Nazaretě, ba hněv těch, kteří s ním dlouhou dobu žili. Ježíš se musí vyrovnávat s porážkou, s nepochopením.
      Toto je část příběhu, která nám může být velmi blízká, neboť i církve si mohou v dnešním světe připadat jako kdyby "kázali v Nazaretě", neb se dočkávají nepochopení, někdy opovržení, jejich zvěst zapadá a nebo není ochota naslouchat . Chyba je na obou stranách, církve neumějí sdělit svoji zvěst do této doby tak, aby byla slyšitelná , pravdivá a přikoněná k současnému životu a ze světa naopak zaznívá někdy až předčasné odmítání a kritika.
     Snad doba, ve které jsme se ocitli, doba choasu pro společnost i pro církve, umožní lepší prožití postní doby pro každého člověka.
     Snad nás zvěst poslední neděle před půstem   vyvede jako Ježíše na Horu, at už je jakákoliv, abychom se mohli rozhlédnout po krajině svého života a dát si čas na přemýšlení. O tom ,kde se nacházíme,kam chceme dojít, nebo jen o přítomné chvíli, kterou prožíváme.
     Tento výstup, který nás zcela jistě může proměnit ,by nám měl dát onen nadhled, který v poslední době v naší zemi tolik chyběl a zbavit nás stále ještě rozjitřených emocí z dění ve společnosti a nás křestany z dění v církvích
.
     Přijměme vystoupení na horu jako symbol, nacházející se i ve Starém zákoně, kdy Mojžíš vyvádí svůj lid a z hory Sinaj přináší Smlouvu.
     Poté sestupme a přejděme na poušť, po které musel chodit izraelský lid 40 let a do které se vydal i Ježíš na 40 dní.
     Poušť nám dá odpovědi , vyzkouší a protříbí nás. Neodmítejme ji, naopak, vydejme se na cestu pouští-postní dobou a nechme na Hospodinu, jak má být pro kohokoliv z nás dlouhá.